Řecko – Peloponés – Levně na cesty | Tipy na levné letenky a cestování bez cestovky

Peloponés – velký poloostrov na jihu Řecka

Tento poloostrov je od pevniny oddělený Korintským průplavem – úzkým kanálem, který byl dokončen až v roce 1893 a dnes je oblíbeným turistickým místem.

Poloostrov je považován za kolébku řecké civilizace. Najdeš tu města jako Sparta, Mykény nebo Epidauros, kde se psaly dějiny dávno před naším letopočtem. A také Olympii, kde se konaly první olympijské hry ve starověku.

Dnes je Peloponés ideálním místem pro ty, kdo hledají kombinaci historie, přírody a klidu. Místní krajina je neuvěřitelně pestrá – hory, soutěsky, olivové háje, i nádherné pobřeží s tyrkysovým mořem. A zatímco známější řecké destinace praskají ve švech, tady máte často památky i pláže téměř sami pro sebe.

Jak jsme letěli

Objevili jsme přímý let z Vídně do Kalamaty s Ryanairem zhruba poslední týden v září 2022, za super cenu, a rozhodnutí padlo skoro okamžitě. Let vycházel na brzy ráno, znamenalo to tedy vyrazit z domova v noci. Takže už samotná cesta byla tak trochu dobrodružství. Trasa Vídeň – Kalamata je u Ryanair stále dostupná.

Na letiště do Vídně jsme jeli autem a auto nechali v Panda Parken – skvělé místo kousek od letiště. Všechno tam proběhlo úplně hladce, parkování jsme rezervovali online, a navíc jsme měli štěstí na slovensky mluvící obsluhu. Přímo na letiště vás obsluha parkoviště zaveze pohodlnou a prostornou dodávkou Mercedes a samozřejmě při příletu zase odveze zpět pro auto na parkoviště. Cesta na letiště trvá do 10 minut.

Jak se cestovat po Kalamatě a Peloponésu

Od začátku jsme věděli, že na Peloponésu budeme chtít auto. Veřejná doprava tu sice funguje, ale většina krásných míst je mimo hlavní trasy a bez auta by to bylo dost omezené. Proto jsme si ho zarezervovali už z domova přes Alamo, kteří mají pobočku přímo na letišti v Kalamatě.

Rezervaci jsme udělali online, dopředu jsme si také důkladně přečetli podmínky půjčení – a to doporučuju úplně každému. Je dobré vědět, jestli je v ceně kompletní pojištění, kolik kilometrů je zahrnuto v ceně a zda se platí deposit. U menších aut přes Alamo bývá deposit kolem 290 €, což nám připadá jako rozumná částka. Většina autopůjčoven vyžaduje kreditní kartu (ne debetní), takže jsme byli rádi, že ji máme.

Hned po převzetí jsme si auto nafotili – detailně ze všech stran, hlavně existující škrábance nebo poškození. Tahle rutina je opravdu důležitá. Když máte vlastní dokumentaci, vyhnete se případným sporům při vrácení.

Pro srovnání cen a půjčoven doporučuju Rentalcars.com, kde si snadno porovnáte nabídky různých firem přímo na letišti v Kalamatě.

Někdy se vyplatí zvážit i půjčení auta u menších lokálních autopůjčoven, protože často nabízejí výhodnější podmínky, například plné pojištění v ceně, možnost zdarma přidat druhého řidiče nebo nepožadují depozit. Na druhou stranu i známé značky jako Sixt, Alamo nebo Enterprise Rent-A-Car mají v Kalamatě velmi dobré recenze a rozhodně bych se jich nebála.

A co veřejná doprava?

Pokud nechcete řídit, můžete využít i místní autobusy z letiště, ale je potřeba počítat s omezeným provozem. Například:

Kalamata – 1× za hodinu ve všední dny, cca 5–8× denně o víkendech
Pylos – 4–6× denně
Koroni – 4–6× denně
Methoni – 4–6× denně

Cesta z letiště do centra Kalamaty trvá zhruba 20 minut. Spoje zajišťuje KTEL Messinias – stránky jsou sice většinou v řečtině, ale jízdní řády se dají najít. Jízdenky se platí u řidiče a lze platit hotovostí i kartou. Jízdní řád autobusů z letiště v Kalamatě najdete přímo zde

Za nás ale bylo půjčení auta jasnou volbou – díky tomu jsme měli naprostou volnost

Ubytování v Kalamatě

Po vyzvednutí auta jsme rovnou zamířili do centra města. Naší první zastávkou byla lékárna – bohužel se mi v příručním batohu vylil roztok na kontaktní čočky, což nebylo úplně to, co jsem potřebovala po skoro 24 hodinách bez spánku 🙂 Projeli jsme trochu spletí řeckých uliček, ale naštěstí jsme lékárnu našli a mohli pokračovat dál.

Další zastávkou byl Lidl, kde už na mě únava začínala znát pořádnou daň. První dojem z města mě nijak nenadchnul – nepořádek kolem a volně pobíhající psi, kterých mi bylo líto ale tak nějak jsem si řekla, že to je prostě řecká realita a až se vyspím, určitě to bude lepší. Nakoupili jsme základní jídlo a vydali se k našemu ubytování.

Kalamatu jsme si vybrali jako hlavní výchozí bod pro všechny naše výlety po Peloponésu. Zarezervovali jsme si přes Booking krásný apartmán se dvěma ložnicemi a úžasným balkonem. Apartmán měl několik dalších menších balkónků a byl velmi dobře vybavený. Byl kousek od hlavní promenády i pláže. Jen se trošku musel člověk odprostit od toho dojmu na ulici – přeplněné popelnice a toulavé kočičky a celkově pohozené odpadky apod. Apartmán rozhodně doporučuji, jmenuje se Studio Manolia

Zbytek dne jsme už byli úplně vyřízení, takže jsme jen vybalili pár věcí a padli do postelí. Potřebovali jsme si aspoň na pár hodin zdřímnout a trochu dohnat spánkový deficit.

V podvečer jsme se pak vydali na procházku směrem k promenádě – omrknout moře, dát si první dojmy z Kalamaty za světla a trochu se projít po uličkách. Město působilo klidně, trochu ospale, trochu špinavě ale mělo své kouzlo.

Pylos, Voidokilia Beach a vodopády Polylimnio

Druhý den ráno byl jako z jiného světa. Obloha bez jediného mráčku, slunce už od brzkého rána a najednou jsme cítili úplně jinou energii než včera. Jako by se tím počasím přepnula nálada – konečně to přišlo, to nadšení z objevování Peloponésu.

Nasedli jsme do auta a vyrazili do Pylosu – malebného městečka na jihu. Městečko jsme si prošli a rozhodli si tu dát i oběd. Našli jsme malou tavernu přímo na hlavním náměstí a objednali si mou nejoblíbenější klasiku: gyros, řecký salát a sklenku bílého vína.

Zrovna byla neděle a na náměstí probíhaly nějaké místní slavnosti – lidi seděli venku u dlouhých stolů, povídali si, smáli se, na ulici se grilovalo jehněčí. Atmosféra byla neuvěřitelně pohodová a úplně nás to vtáhlo. Dokonce jsme i dostali ochutnat čerstvě ugrilované maso – bez přehánění, bylo to výborné. Takové ty chvíle, kdy se cítíš spíš jako host než turista.

Po obědě jsme se vydali na prohlídku místní pevnosti Niokastro (New Castle of Pylos). Je to historická osmanská pevnost z konce 16. století, která střeží záliv Navarino. Areál je dost rozlehlý a nabízí nádherné výhledy na moře i celé město – rozhodně stojí za to. Uvnitř jsou i menší muzea a kostelík, všechno v krásně zrekonstruovaném stavu. Navíc jsou odsud nádherné výhledy.

Otevírací doba:

Letní sezóna (1. 4. – 31. 10.): denně od 8:00 do 20:00, úterý zavřeno
Zimní sezóna (1. 11. – 31. 3.): denně od 8:30 do 15:30, úterý zavřeno
📌 Oficiální zdroj – Greek Ministry of Culture

Vstupné:

Plné vstupné: 6 €
Snížené vstupné (zimní sezóna pro všechny): 3 €
📌 Ceník a sezónní režim – Visit Peloponnese

Po prohlídce hradu v Pylosu a skvělém obědě na náměstí jsme se rozhodli využít krásného počasí naplno. Slunce pořád svítilo a bylo opravdu teplo, takže další zastávka byla jasná – pláž. Vybrali jsme si jednu z těch nejznámějších v oblasti – Voidokilia Beach

Voidokilia je jedinečná pláž ve tvaru řeckého písmene omega (Ω), což jí propůjčuje zvlášť estetický tvar a klidnou lagunovitě chráněnou zátoku. Bílé písky, tyrkysová voda a okolní duny vytvářejí scénu, která připomíná pohlednici. Pláž leží v chráněné oblasti Natura 2000 a zachovává si svou divokou, nezastavěnou krásu.

K dispozici je bezplatné parkoviště hned u pláže (většinou nezpevněné), s dostatečným prostorem—i v sezóně jde většinou zaparkovat dobře, pokud přijdeš včas. Přístupovou cestu doporučuji navigovat přes Petrochori, odkud vede krátká, někdy štěrková pěší trasa přímo k pláži. Na pláži nejsou žádné stánky, půjčovny, sprchy ani lehátka.

Za pláží se rozprostírá mokřad Gialova Lagoon, který je významným místem pro stěhovavé ptactvo.

Po lenošení na pláži jsme se při zpáteční cestě do Kalamaty ještě zastavili u vodopádů Polylimnio – jednoho z nejhezčích přírodních míst, která jsme na Peloponésu viděli. Tahle skrytá perla se nachází kousek od vesničky Charavgi a tvoří ji soustava asi patnácti jezírek s tyrkysovou vodou, propojených menšími i většími vodopády. Vše je schované v úzké soutěsce plné bujné vegetace – kolem rostou oleandry, olivovníky, kapradiny a poletují tu vážky i motýli.

Auto jsme nechali na parkovišti u Kadi Café – malé dřevěné kavárny. Odtud vede pěší stezka přímo dolů do rokle. Cesta trvá asi 10–15 minut, není dlouhá, ale je kamenitá, místy kluzká, a překonáváš tu dřevěné lávky, schůdky, žebříky i úzké cestičky – takže pevné boty rozhodně doporučuju.

Po cestě potkáš několik jezírek, každé má trochu jinou atmosféru. My se zastavili u jezírka Kadoula, které má tvar srdce a padá do něj asi 20metrový vodopád – voda je průzračná, ledová, ale skvěle osvěžující. A ano, koupali jsme se! Skákání z lan jsme sice nechali odvážnějším, ale zaplavat si pod vodopádem mezi skalami byl zážitek sám o sobě.

Stezka pak pokračuje ještě výš – k jezírku Kadi, kde jsme byli skoro sami. Výš už se jde trochu víc do kopce a do lesa, ale pořád je to zvládnutelné. Výhodou je, že můžeš jít buď zpět stejnou cestou, nebo pokračovat až do vesničky Charavgi a udělat si okruh.

Pokud hledáš kontrast k moři, tohle je ideální tip na výlet.

Kalamata

Třetí dne jsme se vydali na procházku městem Kalamata, kde jsme si dali takovou menší kulturní vsuvku. Naším prvním cílem byl Kalamatský hrad, který se tyčí nad starým městem. Z hradu jsou krásné výhledy na město i moře a člověk tu může nasát trochu historie – sahá až do byzantské éry, ale svou pevnostní podobu získal ve 13. století za franské vlády. Uvnitř dnes najdete i malý amfiteátr, kde se v létě konají kulturní akce.

Kousek pod hradem jsme narazili na menší, ale o to významnější stavbu – kostel svatých Apoštolů (Agioi Apostoloi). Je to nenápadná byzantská svatyně z 11. století, která je považována za symbol řeckého osvobození. Právě tady byla v roce 1821 sloužena první mše po osvobození Kalamaty od osmanské nadvlády. Kostelík je malý, ale historicky silný.

Odtud jsme pokračovali dolů do centra města, kde jsme navštívili i druhý výrazný chrám – katedrálu Ypapanti tou Christou (Katedrála Uvedení Páně do chrámu). Tahle stavba je naprosto nepřehlédnutelná, s bílou fasádou, dvěma věžemi a ikonou Panny Marie, kterou místní považují za zázračnou. Katedrála je hlavním duchovním místem města a její slavnost 2. února je jednou z největších událostí v Kalamatě.

Po všech těch historických zastávkách jsme si dali lehký brunch a smoothie v kavárně v uličce v centru.

No a pak hurá zase k moři – odpoledne jsme strávili na pláži Stoupa, která má krásný písek a pozvolný vstup do vody, ideální na pohodový chill. Den jsme zakončili na dramaticky působící Foneas beach, kde jsme chytili parádní západ slunce – pláž je obklopená skalami a má takový „divočejší“ vibe, ideální na fotky i klidné pozorování moře.

Zacharo, Olympie

Čtvrtý den dopoledne jsme vyrazili na tentokrát méně známou pláž na západě Peloponésu — Paralia Kato Samiko, která se nachází nedaleko vesnice Kato Samiko v oblasti Andritsaina-Krestena, cca 8 km severozápadně od města Zacharo.

Tohle místo nás okouzlilo – pláž je úžasně dlouhá (přes 8 km) a táhne se podél Jónského moře jako nekonečný pás zlatavého písku.. Co je skvělé, že díky rozsáhlosti pobřeží a minimálnímu rozvoji tady najdeš místa zcela bez lehátek, kde jsme byli skoro sami.

Parkovali jsme přímo u pláže — je tu větší parkoviště snadno dostupné z hlavní cesty, takže s parkováním nebyl žádný problém.

Všude kolem byla divoká, nedotčená příroda — písečné duny, borovicové porosty, pocit, že tady ještě opravdu nikdo před chvílí nebyl. Voda byla jemně vlnitá, ideální na lenošivé koupání a relaxaci.

Poté jsme se vydali do starověké Olympie, do archeologického areálu, místa s historií, která vás přiměje ztišit dech. V rozlehlém archeologickém parku můžete procházet ruinami slavných chrámů – Templu Hery, Zeusova chrámu, gymnastéria i ikonickou Ostovou síň ozvěn (Echo Stoa), kde se tradičně připravovali atleti pro olympijské hry. Samotné místo je na seznamu UNESCO a dýchá dávnou mystikou.

Celý areál působí klidně, magicky a má silnou atmosféru. Mezi rozpadlými sloupy a zbytky staveb se dá krásně bloumat a představovat si, jak to tu kdysi žilo – průvody, oběti bohům, trénující sportovci… Je neuvěřitelné, kolik z toho se dochovalo. Některé části jsou zachovalé víc, jiné jen náznakově, ale dohromady to vytváří silný dojem.

Olympie mě naprosto nadchla – miluju řecké dějiny a mytologii, a tady se cítíte, jako byste se ocitli uprostřed jejích příběhů. Všechno má svou symboliku, energii a kouzlo. Je to jedno z těch míst, kde si uvědomíte, jak hluboko sahá kultura.

Olympijský oheň má své kořeny právě tady ve starověké Olympii. Podle antické tradice se zapaluje pomocí slunečních paprsků, které jsou soustředěny zrcadlem – symbolicky čistá energie. Plamen se pak předává dál v olympijské štafetě, která ho nese až do města, kde se konají hry. Tam se nakonec zapálí tzv. olympijský kotel, jehož podoba se mění podle hostitelské země. Například v Paříži 2024 visel tenhle kotel stylově v horkovzdušném balónu. Ale vždycky to všechno začíná právě tady – v Olympii. Je úžasné stát přímo na místě, kde tahle tradice vznikla a kde se znovu a znovu vrací k životu.

Sezóna	Otevírací doba	Vstupné (standard)	Snížené / zdarma
Letní (1. 4.–31. 10.)	08:00–20:00	12 €	6 € (senioři 65+, studenti non-EU)
Zimní (1. 11.–31. 3.)	08:30–15:30	6 €	Zdarma (vstupné snížené o 50 %)

Občané EU do 25 let mají vstup zdarma – stačí se prokázat platným dokladem. Paní na pokladně byla tak moc hodná, že ze mě udělala mladší a vstup jsem platit nemusela 🙂
Oficiální info o vstupném a otevírací době – Greek Ministry of Culture

Po návštěvě archeologického areálu v Olympii jsme se rozhodli zakončit den v místním městě, kde jsme objevili kouzelnou tavernu Symposio. Byla ukrytá v boční uličce, což jí dodávalo domácí atmosféru a pocit, že jsme objevili místo, kam chodí hlavně místní.

Majitel taverny nás přivítal s otevřenou náručí. Jídlo jsme měli tradiční řecké, při čekání jsme dostali chléb s olivovým olejem a oreganem a po vynikajícím jídle nás překvapil ochutnávkou mastihy (masticha) – tradiční řecký likér vyráběný ze stromové pryskyřice (mastichového stromu), má výraznou vůni a používá se jako digestiv a moc nám chutnala. Nechybělo ani výborné víno a cesta na apartmán byla hned veselejší 🙂

Tato taverna ve mně dodnes zanechala silný dojem. Miluji tyhle malé řecké restaurace s domácí atmosférou, kde cítíte opravdovou pohostinnost a tradici. Nic se podle mě nevyrovná těmhle autentickým tavernám, ať už je jídlo sebejednodušší – rozhodně to není jako luxusní restaurace na promenádách, kde všechno působí trochu odtažitě. Tady to bylo opravdové, upřímné a nezapomenutelné. Kdo by se někdy chystal Olympii, rozhodně ji nesmíte minout

Nafplio

Další den jsme měli namířeno do města Nafplio, ale cestou nás zastihlo pořádně nevlídné počasí – začalo hustě pršet a vypadalo to, že jen tak nepřestane. Zastavili jsme se proto v Kosmos, slavném pekařství a cukrárně, známém svými sladkostmi – hlavně baklavou, která byla naprosto vynikající. Dali jsme si lehký oběd, kafe, nějaký ten zákusek a doufali, že se počasí trochu umoudří. Nestalo se. Ale přesto jsme se rozhodli pokračovat do Nafplia.

Jakmile jsme dorazili, první mise byla jasná – sehnat pláštěnky. Déšť se totiž změnil v regulérní liják, ale teplota byla pořád dost vysoká, takže kombinace deště, vlhka a vedra byla fakt výživná. Náš cíl byl hrad Palamidi, a i přes nepřízeň jsme se rozhodli ho dobýt poctivě – pěšky po schodech vedoucích z města. Těch schodů je prý 999 (nepočítali jsme je, ale věřím tomu!), a cesta v pláštěnkách do kopce v lijáku nebyla zrovna procházka růžovým sadem.

Když jsme konečně dorazili nahoru – promočení a splavení – zjistili jsme, že hrad je plný lidí, kteří si to pohodlně vyjeli autem po silnici od města směrem ke Karathona Beach, kde je i parkoviště. No… aspoň jsme si trochu mákli. A jako odměna za námahu? Začalo se vyjasňovat a vykouklo slunce. To už stálo za to.

Pevnost vybudovali Benátčané mezi lety 1711–1714 jako strategickou citadelu. Má osm bastionů, pojmenovaných po starověkých hrdinech a vůdcích – třeba Achilles, Epaminondas nebo Leonidas. Jeden z bastionů sloužil jako vězení; právě zde byl zadržován řecký revolucionář Theodoros Kolokotronis.

🕒 Otevírací doba:
Pevnost Palamidi je otevřená denně, v letní sezóně (zhruba od května do října) obvykle od 8:00 do 20:00. V zimním období (listopad až březen) pak zhruba od 8:30 do 15:30 nebo 16:00 – záleží na měsíci a aktuálních podmínkách.

🎟️ Vstupné:
Plné vstupné činí 8 €.
V zimní sezóně je vstup zlevněný, obvykle 4 €.
Studenti z EU do 25 let mají vstup zdarma – stačí se prokázat dokladem (např. ISIC nebo občankou).
Některé dny v roce je vstup pro všechny zdarma, například první neděle v měsíci v období mimo hlavní sezónu.

📍 Více informací: oficiální web

Elafonisos a Simos Beach, Hamokelo Beach

Šestý den brzy ráno jsme vyrazili směr ostrov Elafonisos. Cesta byla dlouhá, asi 3 hodiny a čekal nás trajekt přes moře. Na trajekt se musí najíždět couváním a měli jsme z toho trochu strach ale nakonec to bylo v pohodě – nastoupili jsme rychle a najeli na trajekt bez zbytečného stresu. Platili jsme přímo na palubě. Trajekt z Pounta na ostrov trvá jen 8–10 minut, vstupenka pro dospělého stála 2 €, auto pak přibližně 13 € za trasu.

Naším cílem byla Simos Beach – legendární pláž východně na Elafonisosu. Má jemný zlatavý písek, tyrkysově průzračné vody, písečné duny a cedrové porosty všude kolem. Pláž tvoří dvě zátoky (Megalos Simos a Mikros Simos), obě chráněné a ideální pro vstup do moře.

Bylo tam víc lidí – není to zapomenutý kout, ale díky rozlehlosti každý pohodlně našel svůj klid. Parkování bylo bez problémů nad pláží a zdarma. Slunečníky a lehátka nabízejí místní beach bary za cca 40 € na den, ale my si vzali vlastní a všechno jsme si užili po svém.

Strávili jsme na Simos asi 3 hodiny a museli se vydat zpět trajektem.

Po cestě z trajektu jsme se ještě osvěžili na Hamokelo Beach. Pláž se nachází v oblasti Profitis Ilias u Voia, východně od Pevniny v Pountě. Je to úzký pás písku dlouhý asi 1 700 metrů, který je z jedné strany omýván mořem a z druhé lemuje jezerní mokřad Stroggyli—což dává tomu místu úplně jiný rozměr

Jedním z nejvíce vzrušujících momentů bylo, že nedaleko pobřeží leží Potopené město Pavlopetri, považované za nejstarší známé město ponořené pod mořem. Leží jen pár metrů pod hladinou a lze ho prozkoumat pomocí masky a šnorchlu – zážitek, který z běžné návštěvy pláže udělá dobrodružnou expedici. Bohužel jsme masku ani šnorchl u sebe neměli ale i tak to byl zajímavý pocit, vědět že člověk plave nad ponořeným městem.

Bouka Beach a promenáda Kalamata

Sedmý den jsme si dali zasloužený odpočinek a vyrazili na pláž v Kalamatě a poté se přesunuli na pláž Bouka, která se nachází nedaleko Messini, asi 15 km od Kalamaty. Pláž je známá jemným zlatým pískem a průzračnou vodou, ideální na relaxaci a koupání. Byla tu klidná atmosféra, lehátka a slunečníky, které jsou k dispozici s povinnou konzumací v nedalekém baru, a také sprchy a převlékací kabiny. Bouka pláž má modrou vlajku, což znamená, že je zde vysoká kvalita vody i služeb.

Po dni stráveném u moře jsme se večer vydali na promenádu v Kalamatě. To byl zároveň náš poslední celý den a následující den jsme měli dopoledne odlet zpět do Vídně. Bylo krásné počasí a člověku se ani nechtělo nastoupit do letadla 🙂

Letiště v Kalamatě je mezinárodní letiště, které obsluhuje jak vnitrostátní, tak i sezónní charterové lety především z Evropy. Leží asi 6 km severovýchodně od centra města Kalamata. Je poměrně malé a u gatu není moc kam si sednout.

Shrnutí a pár tipů na závěr

Letenky: Na letiště Kalamata se v létě létá hlavně sezónními linkami z různých evropských měst. Mimo sezónu je provoz omezený, ale stále fungují spoje třeba z řecké Soluně. Doporučuji si letenky rezervovat s dostatečným předstihem, zejména v hlavní sezóně, kdy jsou ceny vyšší. Letěli jsme Ryanairem z Vídně, z Prahy jsme nenašli přímý lowcost let

Ubytování: My jsme byli ubytovaní přímo v Kalamatě, apartmán Manolia.

Turisté: Peloponés je populární destinací, ale na rozdíl od jiných turistických míst je tu více klidu a méně tlačenice, zejména pokud se vyhnete hlavní sezóně. Pro větší pohodlí doporučuji cestovat mimo červenec a srpen.

Doprava: Nejlepší je půjčit si auto, protože veřejná doprava je místy omezená. Silnice jsou většinou v dobrém stavu a cesty vedou krásnou přírodou a historickými místy.

Závěr: Peloponés nás naprosto okouzlil – od nádherných pláží přes historická místa až po malebné vesničky s přátelskými lidmi. Miluji řeckou historii i mytologii, takže návštěva Olympie byla pro mě vrcholem celé cesty. Navíc autentické taverny s místním jídlem a pohostinnost majitelů zanechaly ve mně silný dojem, který si budu dlouho pamatovat. Jestli hledáte kombinaci odpočinku, kultury a přírody, Peloponés je ideální volba.

Co bych příště udělala jinak: Příště bych se neubytovala na jednom místě, ale více bych cestovala a přesouvala se mezi různými částmi Peloponésu. Díky tomu bych viděla víc různých míst a nezažila bych tolik cestování tam a zpět.

Pokud tě naše cesta po Peloponésu zaujala, určitě to není jen o krásných plážích a památkách — je to i o tom pocitu objevování, dobrodružství a chvílích, které si odvezeš v srdci. Ať už plánuješ podobný výlet, nebo jen rád poznáváš nové kouty světa z pohodlí domova, doufám, že tě naše zkušenosti a tipy inspirují.

Budu ráda, pokud mi zanecháš v komentáři feedback 🙂